Knoflíkový akordeon
Knoflíkový a klávesový akordeon tvoří dvě varianty jednoho nástroje, mají stejnou stavbu i princip
tvoření tónu. Liší se pouze způsobem uspořádáním tónů na hmatníku pravé ruky.
Knoflíkový systém byl ve 20. letech 19. století původní podobou prvních nově vznikajících měchových
jazýčkových nástrojů, ze kterých se vyvinuly jak dnešní diatonické harmoniky - například heligonky (které si
knoflíky jako řešení obou hmatníků zachovaly dodnes), tak i dnešní moderní akordeon, který z hlediska
řešení pravé tastatury existuje ve dvou výše uvedených variantách, tedy jako nástroj klávesový nebo
knoflíkový.
Knoflíkový akordeon, také lidově označovaný jako „chromatika“, „knoflíkovka“ nebo „knoflíková harmonika“, má ovšem oproti
akordeonu klávesovému celou řadu předností. Systém uspořádání do „tlačítek“, která jsou všechna blízko
při sobě, je výhodný pro fyziognomii lidské ruky (podívejme se na psací stroj nebo klávesnici počítače).
Umožňuje její přirozené postavení a volné držení, což může vést k pohyblivější a uvolněnější technice.
Díky řazení knoflíků je možné s minimálním rozpětím prstů obsáhnout velký rozsah - pokud hráč na
klávesách obsáhne rukou oktávu, na knoflíkách to budou dvě oktávy a půl. To mimo jiné ulehčuje hru
některých dvojhmatů a akordů. Všechny knoflíky jsou položeny ve stejné výšce, není tedy rozdíl, hrajemeli
základní nebo zvýšené či snížené tóny. Úžasnou vlastností knoflíkového akordeonu je velmi dobrá
možnost plynulé a automatické transpozice a možnost pohybu pravé ruky v libovolných tóninách, bez
rozdílu prstokladu oproti tóninám s nižším počtem křížků nebo bé.
A v neposlední řadě - knoflíkové nástroje mají díky způsobu uspořádání tónů na hmatníku oproti
klávesovým akordeonům podstatně menší velikost při stejném nebo větším tónovém rozsahu.
Stručně řečeno, knoflíkový systém nám otevírá nové, širší možnosti a má mnoho výhod, porovnáváme-li
ho se systémem klávesovým.
Není tedy divu, že pokud jde o rozhodování mezi klávesovým a knoflíkovým akordeonem, v mnoha
místech na světě se na první místo prosazují nástroje knoflíkové.
Řazení knoflíků
Knoflíky na knoflíkovém akordeonu jsou uspořádány velice logickým způsobem, a to do řad.
U knoflíkových akordeonů se ve světě setkáváme s hned několika systémy řazení knoflíků na tastatuře (klaviatuře). Dva nejčastější z nich jsou takzvaný B-systém (zvaný také B-Griff) a C-systém (C-Griff). U obou typů jsou knoflíky uspořádány ve třech základních řadách a jedné až dvou řadách pomocných (které jsou opakováním 1. a 2. řady) - nejmenší typ nástroje má 3 řady, větší 4 a největší celkem 5 řad. Své názvy získaly oba systémy podle tónu položeného na kraji tastatury - v první řadě (nejdál od měchu); C-systém má v první řadě tón C, B-systém tón H (který je v anglickém názvosloví označován jako “B“). Každý typ užívá jiný prstoklad, zásadnější rozdíly kromě odlišného seřazení tónů, například v obtížnosti techniky hry, však mezi nimi nejsou. Odlišné je geografické rozšíření obou systémů - zatímco na B-Griff se hraje především v zemích směrem na východ od České republiky (a tento systém je v době vzniku této školy také více obvyklým i u nás), převládajícím systémem v zemích západních je C-Griff.
Škola je napsána pro oba dva nejrozšířenější systémy řazení knoflíků – pro C-systém i B-systém.
